Philosophia perennis

Philosophia perennis „věčná filosofie“ je učení podle kterého náboženské a filosofické tradice lidstva vychází z jednoho universálního zdroje, někdy označovaného jako Tradice, a sdílí tak jednu konečnou pravdu. Tato myšlenka se objevuje především v západním esoterismu, například v tradicionalismu nebo New Age. S philosophií perennis však nelze spojit esoterismus jako celek, přestože motiv dávné moudrosti se objevuje ve většině z jeho podob, s ohledem na to že mnohá esoterická učení kladou důraz na novost či originalitu svého učení. Pojem se také objevuje v katolickém novotomismu a novoscholastice. Někdy je užíváno také termínů sophia perennis, perenniální filosofie, perenniální moudrost nebo perennialismus. Philosophia perennis se podobá staršímu učení zvanému prisca theologia „dávná teologie“, které však bylo více ukotveno v křesťanském světonázoru.^[1][2]